Radost z pohybu na prvním místě

"Některé se v podstatě začínají hýbat až v době školní docházky, kdy rodiče vnímají, že by dítě mělo mít nějakou pohybovou aktivitu, a tak ho přihlásí do nějakého kroužku. Pokud má sportující rodiče, je vedeno často k takové sportovní aktivitě, kterou provozují právě oni. Zpravidla se jedná o specializované sporty, které jsou většinou více zaměřeny na výkon než na budování lásky k pohybu.
Mnoho dětí se již v útlém věku potýká s problémy jako jsou svalové dysbalance, plochonoží, které jsou v lepším případě příčinou vadného držení těla, ale v některých případech stojí až za vznikem skolióz. Zaměřte se s dětmi na správné držení těla, nebojte se zajít za odborníky. Ačkoli by měl tyto změny registrovat lékař, ne vždy se tak děje. Proto vezměte snahu do svých rukou a alespoň jednou za čas navštivte s dětmi fyzioterapeuta/rehabilitační centrum.
Děti by měly mít standardní vzorce pohybu již od čtyř let, pokud je včas podchytíme, nedojdou do nebezpečných stadií dysbalancí, které jsou bohužel startovacím můstkem pro budoucí nemoci. Se svalovými dysbalancemi se nejčastěji setkáváme u dětí v mladším školním věku – dlouhé sezení v lavicích, posturální náročnost (požadavek na vzpřímené držení těla). A v tomto období je to právě fyzioterapeut či rehabilitační lékař, který vám nejlépe poradí, jak kompenzovat nepřiměřenou zátěž či nevhodné pohybové návyky. Řešením je stejnoměrné posilování a protahování svalů, nikoliv jejich asymetrické zatěžování, jak je tomu například u sportů s jednostrannou zátěží.

Všeho moc škodí

Nezbytným základem pro jakoukoliv sportovní činnost je, aby děti získaly obratnost, rychlost, sílu, aby se naučily ovládat své tělo. Aby uměly správně běhat, dělat kotrmelec, skákat, padat, nebály se míče – tedy zvládaly dovednosti, které tvoří nezbytný základ pro jakoukoliv sportovní činnost. Mnoho rodičů klade důraz na výkon, trenéři chtějí vidět bravurní kondici dětí, ale někdy méně, znamená více. Pohybová aktivita by měla být vybírána vždy s ohledem na věk, fyzickou kondici a individuálním nárokům dítěte. Vždy bychom měli pamatovat na to, že nejdůležitější je nikoliv výkon, ale především radost z pohybu. Zaměřit se na různorodost pohybu, nechat děti vyzkoušet vícero druhů pohybových aktivit a hlavně jim ponechat radost z pohybu.